Průvod stínů

Zástup tiše plynoucích rtů
šeptajících
do skučení větrů
temných stínů dav
postupuje zmaten
do nikam.
Slina teče skrz zuby
na rty a bradu
líně otvírají huby
tvoří jen ohradu.
Nekonečno
přivíraných očí
brzo mrtvý průvod
skončí…
ten dlouhý zástup
nemohoucích
dav v křečích
se hroutících...
do nebe řvoucích
že chtějí jen tak žít
šťastní být
umět snít
se svou vírou
vírou v boha
nemůžou žít jen tak
ze světa zbude vrak
vrak po bombách
planých touhách
smrad a ticho
je jim to líto...
nechtěli války
žádný chudáky
chudáky, jimiž už jsou...
jen hradba hub
sliny, občas zub
hlava bez vlasu
hrdlo bez hlasu.
Mrtvý průvod stínů
zkrvavených očí
nekonečných křečí
na spálené hlíně
bez rukou
bez mozku
jen šeptající rty:
„chtěli jsme žít“...