Odhalená

Sbíráš krásné trosky svého těla
cítíš se tak zbořená a osamělá.

A zoufale ve větru, bouři i v dešti
hledáš slepě schůdnou cestu ke štěstí.

Sejmi tu svou těsnou masku podivnou
buď znovu za milou krásku nevinnou.

Vzduch se kolem tebe tak svůdně vlní
žárem snad nekončícího dávného snění.

Múza sedí na tvé průhledné zdi soucitu
lehká a vnímavá ke zmateným pocitům.

Jdeš svou stezkou odtajněných přání
radost a sám život znovu se ti klaní.

Čeká na tvé odhalení.

Přemýšlej střízlivě a s rozvahou
co s budoucností zatím nahou
a tou nekonečnou snahou
být jiná.