Jednosměrná

Optimistická duha
vždy bez konce,
naděje pouhá.
Krásná sluneční zář,
rakovina kůže,
tak nastav druhou tvář.
Pláčem radostí
i smutkem,
když nás opustí.
Vybledlé oči,
kde není slz
pro druhý zločin.
Nádherná slečna
v bílém šatu
za lásku vděčna.
V křižovatkách cest,
prachu plných
a bezvýznamných gest.
Pustina je cílem,
nahé tělo
trpí začátkem.
V jedno splyneme,
amorfní nic,
duše zkažené.
Láska a zmar
pak na konci,
slavnostní kar.