LSD

Všechny barvy rozházeny,
jedna ale vyniká,
na nebi i na zemi
její krása zaniká.

Chtěla být rudou,
barvou mé krve,
dívčí stuhou,
do vlasů pro tebe.

Paprsky sluneční
v barvě žluté,
dopadají na kůži,
dívky ztuhlé.

Ona to vidí,
hnědýma očima,
v davu lidí,
kde je zavírá.

Jako bílé mraky,
přes celou oblohu,
jsou její šaty,
záminkou pro pokoru.

V zelené trávě,
kráčí bosá,
a v mé hlavě,
bodá jako vosa.

Modrou aurou,
zastřený nůž,
marnou touhou,
žíjící muž.

A poslední myšlenky,
barva krásná,
malovaná do lásky,
moje černá.