Mosty k nevědomí

Melodie emoce polyká
štěstí, láska, pocit pohody
jsou to stále náhody
že snít mi někdy fajn připadá.
Jindy se všechno na prach rozpadá.
Nic není, ach jak se těším a netěším
obraz namaluju, že svět miluju i nemiluju
že chci o samotě v horách žít
nit, nit, nit, šitíčko v mé hlavě
pohodově, slibně, zbaběle, ale nadějně
hledám sebe a nemůžu se najít
svět zla zbavit nebo zmizet
zmizet v knihách
ve vědomostech
na mostech poznání
které mě spojují s nevědomím
… se mnou… já… jsem
ještě pořád tu jsem …
složitá.


.