Noha na bále

Upadne mi noha, jestli půjdu ještě dál,
páchne to tu chlastem, co se tudy drze hnal.
Kráčel přes kanály, stoku, zábradlí a plot,
vláčel za sebou decentního kámoše - pot.

Upadne mi noha, jestli půjdu ještě dál,
sako, kravata, šaty z hedvábí, to je bál,
kde všichni tělem kroutí, šlapou nebo skáčou,
bota klouže, podpatek se zvrk, prsty pláčou.

Upadne mi noha, jestli půjdu ještě dál,
proč ohlížel se ten člověk, co u baru stál,
když zvedal sklenku k ústům a vesele řval:
„Narodil se mi kluk, dnes platím to vše já!“

Upadne mi noha, jestli půjdu ještě dál,
objímám sloup obalený zrcadlem a jen se ptám:
Co tomu říkáš ty, má divná neposedná noho?
Nekraloval jsem tomuto bálu dosti dlouho?

Jenže - mi upadne noha, jestli půjdu ještě dál,
rum s pivem v žaludku a k tomu dryák jsem si vzal,
nemůžu už, cosi padá k zemi...rána... „jááááááu“
upadla mi noha… a pak se zřítil celý sál!


.