Pohádka

Vždy jsem říkala, že můj pohled na partnerství, je trochu staromódní.
Představa prince, na bílém koni, který zachraňuje princeznu a žijí spolu šťastně, až do smrti, mi visel v hlavě od dětství. Jenže pan Král a paní Královna se rozvedli když mi bylo 7, macešák dělal věci, které rozhodně nepatří do obecně zdravého pohledu na rodinu, nebo vztahu dítě x dospělý.
Dlouho jsem si neuvědomovala, co se v mém životě stalo. Kde byl ten zlom. Proč jsem v životě vždy vyhledávala partnery, které bylo třeba zachránit láskou, a kde bylo třeba se v partnerství obětovat.
Sex jsem brala jako něco normálního, je to prostě tady, lidi to dělají, je to docela dobrý, tak proč ne.
Bylo to něco co vedlo k částečnému naplnění mé vnitřní prázdnoty, a hlavně to bylo fakt cool a hustý :D
A protože přeci sex je věcí lásky, vždy, když jsem se s někým vyspala, zamilovala jsem se. Ne obráceně. Nespala jsem s nimi z lásky, ale zamilovala se protože jsem s nimi spala.
Tenhle šokující vzorec jsem v sobě objevila poměrně nedávno. Odhalení se, před vlastní duší.
Jsem normální děvka, co souloží bez lásky. Au to bolí. Jsem děvka. Fuj.
A tak jsem viděla, co stojí za přehlídkou mých vztahů/nevztahů, lásek /nelásek a hrůzou mi vstávali vlasy na hlavě. Co teď s tím?
Díky bohu za to, že minulost je pryč…protože každý den je nový začátek.
A tak jsem znovu začala.
Nejprve pomalu poznávat, dívat se do očí. Naslouchat hovoru, naslouchat srdci, naslouchat svým skutečným hodnotám, které se léta dusili pod nánosy naučených programů.
Šla jsem pro své skutečné já. Hluboko do jámy plné bahna a tlejícího listí. Ve tmě jsem holýma rukama hrabala a hledala…sebe.
Našla blátem obalené štěně, očistila mu oči, trávou mu vyčistila srst a krmila ho vlastním masem.
Štěně rostlo a pomalu z něj vyrůstá sebevědomá silná vlčice.
Vlčice, která nepotřebuje zaplňovat díry ve své duši někým jiným, ať už fyzicky nebo duševně. Vlčice nepotřebuje uzurpovat a ovládat. Potřebuju svobodu, potřebuju prostor, potřebuju běžet a letět krajinou, bezohledně plout.
Mám sebe. Jsem. Miluji se bezpodmínečně. Nepotřebuji aby mě někdo naplňoval, protože jsem objevila to, čím jsem schopná se naplnit sama. Jsem naplněná, přeplněná. A až bude čas přijde někdo s kým bude možné vše sdílet.
Poprvé v životě se nebojím jít do lesa sama. To co mi vždy nahánělo hrůzu, přichází vždy zevnitř mě samotné.
Partner který poběží lesem vedle mě, usedne k ohni v mém srdci, přijde až budu připravená, až bude připraven on. Až v nekonečném božím proudu vyzrají dvě duše, tak aby se zase mohli milovat.
Pak ti znovu podám ruku, tak jako už tolikrát a ty jí přijmeš, jako už tolikrát. A když k tomu okamžiku nedojdeme, je to právě tak správně, jako kdybychom již byli tisíckrát spojeni.
Miluji