Polykači Božího Oka

Polykání Slunce
bylo vždy výsadou
vážených Šamanů.

Jednou se
o to pokusil
nezkušený Polykač,
který na to ovšem neměl
patřičné Schopnosti.

Rada Stařešinů
se naň rozhněvala
a nebojácného Polykače
uvrhla v nemilost.

„Ty!“ zahřímaly
dunivě jejich hlasy,
až se země otřásla
a nebesa se rozplakala.

„Za nezdařený Pokus
spolknout Oko Boží,
ustanovuje se Ti neodkladný trest!“

Polykač se chytil
dlaněmi za hlavu
a v pokleku se rozplakal;
neznal kouzel, jak se proměnit
v bezvýznamnou kapku v moři,
ale v tu chvíli si nepřál
ničeho jiného.

Chtěl být jako mořská slza,
ztratit se v žalu temné hlubiny
a již vícekrát nespatřit
denní světlo;
jenom čekat,
na dně oceánu.

Otřel si uslzené oči,
horké jako láva,
slané jako sůl;
pozvedl tvář k nebi
a vznesl na křídlech Pravdy
k Šamanům svoji obhajobu:

„Chtěl jsem být jako vy,
dokázat sám sobě, že zvládnu
víc než se na smrtelníka sluší“.

V odpověď mu bylo přísné Ticho.

Proto pokračoval:

„Nechtěl jsem vás urazit,
ani se s vámi rovnat…“

Umlkl a hlasitě se rozplakal.

„Prosím, odpusťte mi!“

Ta dlouhá pauza
se natahovala
jako z gumy.

Šamani zvažovali svůj rozsudek;
příliš dlouhé Ticho rozlomil Hlas
jejich šamanského Vůdce:


„Jestli to, co říkáš, není lež,
staň se tedy naším učedníkem“.

„Naučíme Tě polykat Boží Oko!“
provolali jednoHlasem.

„Budiž Ti prominuto“.

Nebojácný Polykač
tušil, že v sázce bude
možná víc, než dokáže snést:

„Co žádáte na oplátku?“

„Chceme Tvoje oči,
vidět, kde smrtelník
jako Ty bere takovou odvahu;
musel jsi zřít mnoho,
možná jsi spatřil i naše srdce,
nebijí, stejně jako vám věčně,
i my jsme smrtelní….“

Polykač se zhrozil
nad těmito slovy.

„To nemůžu!“

Nebál se odporovat Šamanům,
znal jejich Zkoušky;
jako dítěti mu o nich
vyprávěla chůva.

„Máš kuráž, chlapče“.

S těmito slovy se jej dotklo
deset rukou a zvedlo do Výšky.


Stal se Jedenáctým Šamanem,
a ač byl nejmladším Vědoucím,
Boží Oko, za poměrně
krátkou dobu,
dokázal spolknout
stejně snadno
jako Vůdce.

Šamani nyní
dlí nad světem,
a po smrti jednoho,
střídá stráž další…

Až Odejde Poslední z Šamanů,
Boží Oko již nebude
potřeba polykati.

Slunce totiž
odvrátí svoji tvář
a zničí vše živé.

Pouze věčná Tma
obklíčí svět svými
výhonky Ticha.

I ty jednou shnijí,
protože bez Světla
je jako v hrobě žíti…

Tak jest.