Byl tu

Byl tu. Mihl se kolem mě. Jako vločka, která se zatoulala do léta. Tak nereálně.
Byl tu. Polibek se mihl kolem mě. Jako podzimní listí, které padá ze smrku. Tak neskutečně.
Byl tu. A já tiše plakala. Jako malá gejša, která ztratila červenou rtěnku. Plakala jsem do rána. Plakala jsem do noci. Plakala jsem pořád. Protože tu byl a zanechal za sebou jen tichou ozvěnu svého hlasu. Jen letmý dotyk, který jsem si schovala do krabičky. Jen malý úsměv, který mi roztrhl srdce.
Jednou se stejně vrátí.
Pak jsem se probudila. Když jsem se rozhlížela kolem sebe, na tváři mě pálily cestičky od slz.
Nebyl tu.