Květena budoucnosti

Zaprášené knihy čekají na přečtení
kdo by je četl – vždyť tu už nikdo není
jenom divně rozhozené tělo
to, co z člověka tu zbylo
duše a vše ostatní uletělo.
Zbraň biologická (je metla)
zbraň prý logická (se spletla).
Kdo teď bude číst, co je napsáno
kdo zde dál bude žít a psát knihy?
Lidstvu už vše v nadějích sečteno
ostatky leží v zemi přehoustlé mlhy.
Čekání statisíce let do nekonečna časů
kdy stvoří se svět znovu v krásu
evoluce květů, trav a stromů
i hrůzné trosky lidských domů
zarostou pošetilou spokojenou květenou
zmutovanou a hrůzně zelenou
a ta jako kdysi tu na čas zůstane
než se k lidským zbraním dostane…


.