Zápisky z cesty domů

:: ::

Viděl jsem jezera, jež pila z nitra země,
a lesy temnější, než temná místa ve mně.
Viděl jsem pohoří, v nichž ohýbal se čas,
a města nádherná, že zrak přecházel z krás.

Kráčel jsem ulicí, kde mrtví dále žijí,
a krev se do dlažby propíjí s nostalgií.
Za nocí bezesných jsem dýchal světlo svic;
viděl jsem tolik, že už nešlo vidět víc.

Spatřil jsem světa kraj, kde Zemi nesou sloni,
a věže kostelů, co od pradávna zvoní.
Zvládl jsem smysl bytí poskládat z dvou vět,
ve slepé mapě najít potmě cestu zpět.

A teď se vlakem vracím domů, jak se sluší;
pohublý, špinavý, leč s očištěnou duší.
Přec na svět celý širý zapomněl bych rád,
kdybych Tě z okna viděl na nádraží stát.

:: ::