Lišácká

:: ::

Sady jsou cítit po létě,
když proháním v nich slepice,
a na Tvé malé planetě
se točí světlo Měsíce.

Zdál ses mi blízký na chvíli,
ač stále byl jsi odjinud,
kde mlhoviny halily,
jak zaléváš svou květinu.

Zkoušíval sis mě ochočit,
pomalu - to se rozumí.
Už víš, co je to za pocit,
když vítr klasy zašumí?

Pak poznal jsi, že zbohatne,
kdo bohatství si nevšímá,
že co je nejvíc podstatné,
to nespatříme očima.

A za nocí, kdy neslyšně
sám přelétáváš přes zenit,
na nebe vzkazy kreslíš mně,
že vrátíš se zpět na Zemi.

:: ::