Nanebevzetí starého kumpána

konečně se žení

chvílemi už bylo k nevydržení
to jeho mletí prázdné slámy
nad věčně prázdnou sklenicí
pod prázdným pohledem

mockrát jsme si říkali
že mu něco provedem

třeba přivážeme tkaničky k židli
až bude zase tak mimo
že zapomene
kde bydlí

včera zas brečel
že je sám jako pověstný kůl v plotu

z pátku na sobotu
udělal svých patnáct gambáčů
a čtyři zelené

ve zmuchlaném ránu
si stěží vzpomene
kde nechal večer polobotky
a nebýt kamarádů
prošvihl by termín na radnici

kutáme mu v bytě jako permoníci
už máme košili
a ponožky i gatě

nyní se pátrá po kravatě

čert ví
odkud se zjevila nešťastná duše
jež na dnešek mu slíbila své
ano

možná jí slíbil
že má odchlastáno
a teď už bude jedním z apoštolů

jeho místo u našeho stolu
zůstane prázdné jako jeho řeči
dokud se neobjeví další vůl

třeba ještě větší