Z 24.8.13

..sledovala jsem plouživý měsíc zpod bolavého víčka, a nemohla vystopovat jeho trasu, když větve v letu zasypávaly jeho stopy..zatmívaly a vymetaly i ta víčka. Měsíc velký, Sluncem raněný. Nepoznávám dnes ani Velký vůz. Mraky zase škrábou do noci, a občas v té vlně, v propastech zachycené, trčí lampióny. Některé probleskují na znamení. Dálkám s přízní moře píšu ne že Andělé, ale Ďábli nás spasí, když mi vítr zašumí, a tuším v tom stíny bez tónu.
..proč nemůžu spát v pohodlné posteli? Proč je ale tolik pohodlná? ..nikdy jsem nechtěla usnout v pohodlí, v obavách, že nevstanu a přestanu sebou škubat.. Prolehávám jámu v měkkém přizpůsobivu, ač ono mě tvaruje a láká hloub do beztvarů. Tak mě travnatý vrch alespoň protáhne, a prohnu se do svého těla.
z tohoto kopce do oken domu ani nedohlídnu, ale byli by mi cizí, sotva bych spatřila jejich hlavy.. vím to, protože se tím dívám..protože okno domu je už za víčkem.
Z nevyrovnaně přežitého dne, strženého jen čekáním na jeho zmar, trčí mi z hlavy dráty hněvu, a poslepu loví další háklivé chomáče, jež by mohly zkamenět.. nakonec chci všechno stopit, s nadějí, co vkládám do tmícího čistovlaha.. řeka je pak jako měsíc rezavá..
Přetahuju si pásku přes hlavu, vyšitou tím cos dnes řekl, a co jsem ještě nestihla zapomenout. Snad bych to měla zapomenout až zítra, kdybys mi to připomněl.. Ruce chtějí tlesknout skrz hlavu a vypráskat z té půdy ranami prolezlou mršinu mašinérie.. vláčím ji s sebou, vystrkala jsem ji až sem, a těžká byla, jak pyšně seděla, když ji nohy nesly. Tahám ji a v jiných realitách za sebou práším..
Oplakávám svoje malé kalichy plněné houbami člověka.. přichází ve velkých hlasech. ..měla bych snad plakat svými smrtmi, a zatím pláču jen pro ně. ..zanedlouho vpadla něha noci do světnice nad světem. Cítit se přitom pod ochranou, když na výšině a v odskoku od lesa, šumí sem životy z dálek větších než můj dohled, a v příkopech pod kopcem usínají se mnou tak že zývají.. vyčerpáním bezhladná, dobrovolně uložená, poběží mi dnes sny po tvářících se víčkách.. beze stěn, jak je vítr bude střídat.. I mě dnes vystřídá já zítra, které s větrem uspává mě kopcem útěku..