Ani prázdná, ani plná

Zpět po vlastních stopách
v tekutém písku,
ohlížíme se marně zpět,
když pátráme v dáli po ohnisku,
kde vykvetlo nám poupě v květ.

V tom libozvuku zlatých vůní
my slepí, němí, hluší
se ztratíme snadno.
Žalem svým toneme v hloubkách tůní
a nedohlédneme přes kal na dno.

V kolébce našich tajných vášní
až zažehnem plamen
a zhasíme světla,
vše, co se zrodí bude nové, zvláštní.
A Ty budeš louka, která neodkvetla.

A já, já chci být chmýřím z Tvých pampelišek.