Živý oheň

Jediná hvězda noční nebe kříží,
padá si střemhlav dolů bez potíží.
Jak pochodeň rudě obzor plane,
vítr rve stromům větve zacuchané.

Jiskry a plameny povětřím víří,
sežehnou na troud křídla netopýří,
Hladově hltá oheň svou stravu,
dlouho již hladověl, však je v právu.

Kajícníci své hlavy tiše sklání,
vždyť dali se dávno na pokání.
A krajina bezhlesně k půlnoci klesá,
když hlubiny vystoupí nad nebesa.

Zmatení andělé vrhají se shůry,
opouští navěky nebeské kúry.
Ptám se Vás, je-li to mojí vinou,
že oni již na zemi nespočinou.