Petr Stojan - psáno 10.3.1979

Petr Stojan
psáno 10.3.1979

Nad ránem takhle při sklenici
procitl jsem ze snu
A ty tříbarevná jsi se vznášela
u stropu
a tým bílých myšek
cupital v trojstupu
Sbohem mé lásky
- upadám do dluhů
Tebe jedinou jsem si přál mít na nočním stolečku
zarámovanou do zlatých skutků
abych tě potkal kdy mě napadne
abych ti lhal
že pro mě nejsi
a že já nejsem pro tebe
Devatero lučních květů jsem posbíral
abych poznal jaká jsi
a jaký jsem já
Devatero lučních květů jsem posbíral
abych se dozvěděl že pro mě nejsi
ani já pro tebe
Přesto hledám ve hvězdných mapách stálici
jíž záříš
v nepokojných dnech
abych se spálil
o tvou krasozář
abych tě odradil
abych tě nepotkal
Vím že zbytečně znásobuji touhu
dvojím zavřením dveří
přitisknut k zámku
počítám tvoje kročeje
Prodávám duši ďáblu abych se naučil milovat
ale není to třeba
Poslední schod do pekla
a tam mě vítáš úsměvem vlasatic
na prahu jasnozřivých dní
Slavnosti začínají
divokým tancem čarodejnic a rozevlátých víl
a na konci je liduprázdné město
trosky a sen
A to ráno nad sklenicí jsem tě viděl
poprvé zřetelně
a odběhl jsem do času
abych tě znovu
spatřil