Symbióza...

...mám pocit symbiózy s bouřkou co je v letu
a vodím cévní pletence mechů na obojku
co patří létu
z citrínů ponechám zlatistou clonu
jestli se pletu v čase ztracená
s bodcem zlomu
variabilním meteorem udělám díru do lákavého donutu
s překvapujícím doplněním energie
v kratochvilném večeru
a jedním prstem sáhnu si po šeru
vévodím sopkám s magmatickou revolucí
žasnu si nad svojí vlastní evolucí
nacházím i ztrácím ráda
kochám se větrem
dešti nastavuju rozevlátá záda
šipkou z papíru budu krášlit cestu
ponechám vitráž svému městu
s prstenem půjčeným od hobita
dýchám na ztracený měsíc
bych nebyla moc bita
v kynutým těstu od Lorenza z Medici
ne... netančím si o tyči
a nespláchla mne vlna v rozbouřeném Botiči
jen akrobatka jsem co skáče býkům nad hlavami
beránkům taktéž v rounech zanechám svou stopu
víno si piju ze slaměných snopů
a léto…
vplétám do stvolů svých neexistujících copů…
symbiózou…z lidoopů