Namíchej si vlastní müsli…

Posedle kroužili svými jazyky
s básněmi na jedno jediné použití
...na hrobě Alenky viděli večer upletený z chvojí
a chodidla se zhrubnout prostě bojí
v rozpínavé noci smrštěného vesmíru
vakcinováni životem
ptali se sami sebe zda ještě umí milovat
tak žhavě a doopravdy jako kdykoli před sebou samými
a tančili pohledem zpoza tónů foukací harmoniky
se šansony nažloutlého vína
naslouchali jeden druhému vzrušeným dechem lásky
balancujícím poznáním
že život je zřejmě patentované drama
které se nebude pro úspěch opakovat...
jsme jako káva v rozpustným hrnku
a v sobě občas neseme bláznův sebeklam
chceme však stoupat si
stoupat
kdoví kam
třeba po schodech v moři obilí
s namíchaným müsli na chodidlech
co se bojí sama a nebo jedno druhého
a rozhlížet se
rozhlížet…
poslouchat svůj vnitřní svět
v tom zeleným moři

když duše pořád hoří

u hrobu Alenky…jsem s tebou stála a měla rudě nalakovaný nehty
mezi tvými prsty střídavě schovávala svůj pohled

a milovala


prý moře ...