Klinická smrt

Vrhám se střemhlav do temnoty
Vidím jen na konci tunelu světlo
Osoby volající mé jméno skrze noty
A vše, co mne zatím jen ve snech střetlo
To vidím já, avšak co ti jiní?
Dívají se do mé ztuhlé tváře
Mezitím, co mnou prostupuje záře
Co tím ten nahoře (či dole?) způsobit míní?
Náhle však z onoho souvislého tónu
Na operačním lůžku znova ozve se dech
Pak místo zvuku kostelního zvonu
Slyším sama sebe - vzdech na mých rtech
Že by mne přeci jen neobrostl mech?
V žilách mých opět koluje krev
Krev, která žije a dlouho žít bude
A již nikdy nepocítí zoufalý hněv