Náhlá inspirativní

Slunce zapadá s rutinou
Kterou na začátku vločky ovinou
Na konci slunečný den jest
A vše je stále jen pouhý text
Text, co v myšlenkách objímá
V srdci zahřeje více než realita
Okolní svět už nevnímá
Podstatu, která je v nás tak skryta
V tomto ohledu zdám se býti
Jen jako jeden velký nenasyta
Který tu nad tebou rozjímá
Chtěla bych toho tolik co říct
Nezmůžu ale vůbec nic
Nic než jen ujít tu hroznou dálku
Mezitím, co nám tu opět svítá
Slunce vychází s rutinou
V hlavě jsem s tebou – tvou vinou!