Láska

V bílých šatech roztomilá
pak zas v černé kápi
křehká víla jménem láska
co od věků nás trápí

Báječná je ve dvojici
smutná je vždy sama
to pak bývá nutno říci
dosti uplakaná

Mívá spoustu něžných jmen
která šeptáš po setmění
jako rozpustilý sen
buď to je a nebo není

Nehraje si na boháče
v písních zpívá
v básních pláče
pokaždé je jiná

Párkrát jsem ji potkal
několikrát ztratil
nenávratně vyhnal
pak zas něžně hladil

Bourá, ničí ,pálí mosty
aby zase přítulná
jedinečná měla pocit
že v ní se nikdo nevyzná

Až potkáte ji usměvavou
pohlaďte ji po vlasech
nevíte kdy odevzdanou
najdete ji v bolestech