Rozebírám tě...

už jsem tě ve svých verších

rozebral jako hodinový strojek

a ani jeden šroubek není bez sloky



hrdě tě vyvážím

jak loďku s ladnou přídí

ze skryté zátoky

pohoupat na vlnách

pozlatit ranním sluncem

osvěžit dechem vánku



múza má zase na kahánku

že její slovo nevyslyším

protože teď mám tebe



vločku

jež nikdy nezazebe

plamínek

který nepálí

lásku

po níž se rány mění

v pohlazení





už jsem tě ve svých verších

rozebral jako hodinový strojek

a každý šroubek dostal spoustu řádků



psát ale jen tak nepřestanu

když jsem teď v tobě

objevil i matku