Houslistka

Když housle vzala do ruky
tu všechno utichalo rázem,
snad i život se zastavil na chvíli,
svět jako by byl zmrazen.

Ptáci i vítr ve větvích,
jako by i celá zem se chvěla
touhou po tónech líbezných,
když smyčcem struny rozezněla.

Do hry vždy duši vkládala
i svoje srdce celé,
lásku i bolest co poznala
a bylo to tak vřelé

že plakal každý, kdo slyšel,
tu hudbu kterou vytvořila
a i ta nejtvrdší srdce
se na chvíli obměkčila.