Modlitba
Jaká je chvíle kdy se i zkušený ostřílený voják uchýlí k modlitbě? Další náhled do dějin USA. Další z Indiánských miniatur. Jeden voják ve dvou stech slovech.
» autorka: Máta |
Polední slunce pálí do zátylku. Pot na zádech pod uniformou nepříjemně lepí košili k tělu. Neklidný kůň pohazuje hlavou. I můj klid uletěl ve chvíli, kdy jsem zjistil kam jedeme.
Bože! Copak se doopravdy zbláznil?! Copak nevidí tu záplavu stanů?! Tohle není jako vždycky! Teď je všechno jinak! Není ráno ale poledne a stanů v údolí není stovka! Krucinál tuhle bitvu nemůžeme vyhrát! Kolik rudochů tam asi je? Tisíce?! A nás pár stovek?!
Obvyklá jistota je pryč. I ostatní důstojníci jsou neklidní. Měli bysme počkat na posily... Namyšlenej idiot! Chce nás všechny poslat do pekla?!
Nedokážu ovládnout ruce. Třesou se, i když pevně svírám uzdu. V krku mám pouštní sucho. Ten pocit, že se snad už nenadechnu...
Přeci nejsem zbabělec, do háje! Ale dnes poprvé mám sto chutí otočit koně a ujíždět pryč! Možná by to byla milosrdnější smrt. Ale já chci žít!
Custer se otočil. Modré oči se lesknou šílenstvím. Jeho pohled je pečetí osudu. Tohle je konec! Tasil šavli. Dech se zadrhl v plicích. Strach stáhl hrdlo jak katova smyčka. Povel k útoku nevnímám. Není cesty zpátky! Zbývá modlitba... a zoufalý boj o život...
Otče náš, jenž jsi na nebesích...
25. 6. 1876, údolí Litle Bighorn, Montana, USA
Poznámka: Bitvu u Litle Bighornu více než polovina vojáků 7. kavalerie nepřežila, z oddílu vedeného Custerem nepřežil nikdo. Historikové dodnes nejsou jednotní v názoru, zda to byla, nebo nebyla Custerova vina.
Ilustrace zde: http://www.matove.estranky.cz/fotoalbum/moje-dilna/ilustrace/ost
atni/modlitba-001.-.html
Bože! Copak se doopravdy zbláznil?! Copak nevidí tu záplavu stanů?! Tohle není jako vždycky! Teď je všechno jinak! Není ráno ale poledne a stanů v údolí není stovka! Krucinál tuhle bitvu nemůžeme vyhrát! Kolik rudochů tam asi je? Tisíce?! A nás pár stovek?!
Obvyklá jistota je pryč. I ostatní důstojníci jsou neklidní. Měli bysme počkat na posily... Namyšlenej idiot! Chce nás všechny poslat do pekla?!
Nedokážu ovládnout ruce. Třesou se, i když pevně svírám uzdu. V krku mám pouštní sucho. Ten pocit, že se snad už nenadechnu...
Přeci nejsem zbabělec, do háje! Ale dnes poprvé mám sto chutí otočit koně a ujíždět pryč! Možná by to byla milosrdnější smrt. Ale já chci žít!
Custer se otočil. Modré oči se lesknou šílenstvím. Jeho pohled je pečetí osudu. Tohle je konec! Tasil šavli. Dech se zadrhl v plicích. Strach stáhl hrdlo jak katova smyčka. Povel k útoku nevnímám. Není cesty zpátky! Zbývá modlitba... a zoufalý boj o život...
Otče náš, jenž jsi na nebesích...
25. 6. 1876, údolí Litle Bighorn, Montana, USA
Poznámka: Bitvu u Litle Bighornu více než polovina vojáků 7. kavalerie nepřežila, z oddílu vedeného Custerem nepřežil nikdo. Historikové dodnes nejsou jednotní v názoru, zda to byla, nebo nebyla Custerova vina.
Ilustrace zde: http://www.matove.estranky.cz/fotoalbum/moje-dilna/ilustrace/ost
atni/modlitba-001.-.html
Tipů: 8
» 27.07.13
» komentářů: 13
» čteno: 1085(17)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Indiánské miniatury
» 28.07.2013 - 13:29
Indiánské války tě očividně zajímají. A mne by zase zajímalo, co myslíš ty: byla to Custerova vina, resp. chyba, nebo ne? A dále: proč ano nebo proč ne?
» 28.07.2013 - 13:53
1
bameka: Děkuji za komentář.
Ano, já si rozhodně myslím, že ano. Jednak odmítl posily, s tím, že "Sedmá zvládne vše." Musel vidět rozlohu tábora, na který útočí a přesto zaútočil. Stejně tak jako se pohřbil strategií - rozdělením sil, čímž odsoudil k likvidaci celý Rennův oddíl i svůj, pohrdal primitivními zbraněmi a nepočítal s jejich využitím a na to doplatil - na indiánské luky a šípy. A druhak, už za občanské války o něm bylo známo, že je namyšlený a arogantní ignorant, který trpěl pocitem nedotknutelnosti. Nebyl dobrý vojevůdce, ale byl více než ochotný zabíjet Indiány ve velkém, tak se dostal ke svému postu. Nezáleželo mu na lidech jen na moci (po tažení na Litle Bighorn chtěl kandidovat na prezidenta). Lze se také domnívat, že před bitvou a při ní už nebyl psychicky v pořádku. Ale je to jen můj názor postavený na popisu bitvy, o kterém lze polemizovat. Proti němu totiž mluví fakt, že těsně před bitvou došlo k přezbrojení z opakovacích karabin na jednorané, stejně jako to, že vojáci hned po začátku bitvy přišli o velkou většinu munice. Ale podle mě bylo největší chybou to, že vůbec zaútočili.
Každopádně, jsem ráda, že svými chybami a případnými shodami náhod, umožnil Indiánům vyhrát. :-)
Ano, máš pravdu, o indiánské války a i o samotné Indiány se zajímám, je to moje srdeční téma, a proto jsem se rozhodla jim věnovat v podstatně obsáhlejším útvaru než jsou jen miniatury. V románu Sokolí přání, které tu začnu zveřejňovat příští týden. :-)
Ano, já si rozhodně myslím, že ano. Jednak odmítl posily, s tím, že "Sedmá zvládne vše." Musel vidět rozlohu tábora, na který útočí a přesto zaútočil. Stejně tak jako se pohřbil strategií - rozdělením sil, čímž odsoudil k likvidaci celý Rennův oddíl i svůj, pohrdal primitivními zbraněmi a nepočítal s jejich využitím a na to doplatil - na indiánské luky a šípy. A druhak, už za občanské války o něm bylo známo, že je namyšlený a arogantní ignorant, který trpěl pocitem nedotknutelnosti. Nebyl dobrý vojevůdce, ale byl více než ochotný zabíjet Indiány ve velkém, tak se dostal ke svému postu. Nezáleželo mu na lidech jen na moci (po tažení na Litle Bighorn chtěl kandidovat na prezidenta). Lze se také domnívat, že před bitvou a při ní už nebyl psychicky v pořádku. Ale je to jen můj názor postavený na popisu bitvy, o kterém lze polemizovat. Proti němu totiž mluví fakt, že těsně před bitvou došlo k přezbrojení z opakovacích karabin na jednorané, stejně jako to, že vojáci hned po začátku bitvy přišli o velkou většinu munice. Ale podle mě bylo největší chybou to, že vůbec zaútočili.
Každopádně, jsem ráda, že svými chybami a případnými shodami náhod, umožnil Indiánům vyhrát. :-)
Ano, máš pravdu, o indiánské války a i o samotné Indiány se zajímám, je to moje srdeční téma, a proto jsem se rozhodla jim věnovat v podstatně obsáhlejším útvaru než jsou jen miniatury. V románu Sokolí přání, které tu začnu zveřejňovat příští týden. :-)
» 28.07.2013 - 22:11
1
Máta: No, máš můj respekt. Nečekal jsem až tak obšírnou odpověď, zvláště ne z oblasti válečné strategie. To u žen fakt není zrovna obvyklý jev.
Já se o indiánskou problematiku nijak zvlášť nezajímám, takže s tebou uvedenými podrobnostmi nechci polemizovat. V podstatě jsi jinými a podrobnějšími slovy napsala to, co si myslím i já. Tedy, že z pohledu nějaké elementární spravedlnosti bylo právo na straně Indiánů, protože hájili svá území před vnější agresí.
A osud generála Custera představuje jeden z mnoha příkladů v dějinách, kdy tzv. nadřazená rasa (ne vždy to byla bílá rasa, ale většinou ano) podcenila svého protivníka a jeho schopnost bojovat. V novější historii to byla třeba též bitva u Isandlwany, bitva o Gallipoli, bitva u Dien Bien Phu a spousta dalších.
Jedině snad s tvými slovy, že: "Každopádně, jsem ráda, že svými chybami a případnými shodami náhod, umožnil Indiánům vyhrát" částečně nesouhlasím. Tehdy a tam, jako v každé válce a v každé bitvě, umírali lidé, na které v jejich domovech někdo čekal. Lze předpokládat, že ani v řadách 7. kavalerie neměli všichni vojáci stejnou neúctu k životu protivníků, jako generál Custer. V každé armádě se na obou válčících stranách vyskytují mužové, jimž není cizí lidskost. Jenom se o nich tolik nemluví, jako třeba o sadistech.
Ale jinak ještě jednou: O Indiánech hodně víš - možná nejvíc ze zdejšího osazenstva. A i když ode mne asi hned tak další koment nepřijde, přeju ti, ať ti to i nadále píše.
Já se o indiánskou problematiku nijak zvlášť nezajímám, takže s tebou uvedenými podrobnostmi nechci polemizovat. V podstatě jsi jinými a podrobnějšími slovy napsala to, co si myslím i já. Tedy, že z pohledu nějaké elementární spravedlnosti bylo právo na straně Indiánů, protože hájili svá území před vnější agresí.
A osud generála Custera představuje jeden z mnoha příkladů v dějinách, kdy tzv. nadřazená rasa (ne vždy to byla bílá rasa, ale většinou ano) podcenila svého protivníka a jeho schopnost bojovat. V novější historii to byla třeba též bitva u Isandlwany, bitva o Gallipoli, bitva u Dien Bien Phu a spousta dalších.
Jedině snad s tvými slovy, že: "Každopádně, jsem ráda, že svými chybami a případnými shodami náhod, umožnil Indiánům vyhrát" částečně nesouhlasím. Tehdy a tam, jako v každé válce a v každé bitvě, umírali lidé, na které v jejich domovech někdo čekal. Lze předpokládat, že ani v řadách 7. kavalerie neměli všichni vojáci stejnou neúctu k životu protivníků, jako generál Custer. V každé armádě se na obou válčících stranách vyskytují mužové, jimž není cizí lidskost. Jenom se o nich tolik nemluví, jako třeba o sadistech.
Ale jinak ještě jednou: O Indiánech hodně víš - možná nejvíc ze zdejšího osazenstva. A i když ode mne asi hned tak další koment nepřijde, přeju ti, ať ti to i nadále píše.
» 29.07.2013 - 10:30
1
bameka: Děkuji za poklonu, upřímně mě těší, že jsem tě překvapila.
Já v této válce jednoznačně stojím na straně Indiánů. Evropané neměli právo na to jim zabavovat území, neměli právo je nutit přijmout náš způsob života, který je zničil. Vidím v tom jednoznačně neúctu, neschopnost pokory, soucitu. A Indiáni, ač byl boj jejich přirozeností, tuto válku nechtěli. A více než cokoliv jiného to byla válka vyhlazovací. Genocida obrovských rozměrů, která připravila svět o obrovské bohatství. Tolik můj postoj všeobecný. Ovšem chápu a vím, že svět není černobílý a to vše se snažím vkládat i do své tvorby. Vím a chápu, že i mezi vojáky byli lidé, kteří si dokázali vážit nepřátel, vím, že umírali lidé, ať na jedné nebo na druhé straně. A vím, že často to byli lidé neviní. Až příliš často.
O Indiánech možná vím hodně, ale stále žalostně málo. A u mě a mé tvorby platí, pokud o něčem píšu, musím vědět o čem píšu.
Díky, třeba mě překvapíš dalším komentářem. Ovšem budu ráda, pokud budeš nadále alespoň číst. Bylo mi ctí.
Já v této válce jednoznačně stojím na straně Indiánů. Evropané neměli právo na to jim zabavovat území, neměli právo je nutit přijmout náš způsob života, který je zničil. Vidím v tom jednoznačně neúctu, neschopnost pokory, soucitu. A Indiáni, ač byl boj jejich přirozeností, tuto válku nechtěli. A více než cokoliv jiného to byla válka vyhlazovací. Genocida obrovských rozměrů, která připravila svět o obrovské bohatství. Tolik můj postoj všeobecný. Ovšem chápu a vím, že svět není černobílý a to vše se snažím vkládat i do své tvorby. Vím a chápu, že i mezi vojáky byli lidé, kteří si dokázali vážit nepřátel, vím, že umírali lidé, ať na jedné nebo na druhé straně. A vím, že často to byli lidé neviní. Až příliš často.
O Indiánech možná vím hodně, ale stále žalostně málo. A u mě a mé tvorby platí, pokud o něčem píšu, musím vědět o čem píšu.
Díky, třeba mě překvapíš dalším komentářem. Ovšem budu ráda, pokud budeš nadále alespoň číst. Bylo mi ctí.
» 31.07.2013 - 12:54
.
ano, v zoufalství přichází modlitba, jediné východisko, které uklidní a dává naději v beznaději
bavíš mě, neboť se tu i něco dozvím
ano, v zoufalství přichází modlitba, jediné východisko, které uklidní a dává naději v beznaději
bavíš mě, neboť se tu i něco dozvím
» 31.07.2013 - 13:02
Lota: Děkuji je mi ctí. Ano i zapřísáhlý ateista zvedá oči k nebi a hledá Boha, když mu teče do bot. Nelze úplně nevěřit, stejně jako nejde nedýchat.
Ano, i to je účel mého psaní, aby se čtenáři něco dozvěděli.
Ano, i to je účel mého psaní, aby se čtenáři něco dozvěděli.
» 09.08.2013 - 19:21
ttragelaf
Máta: ... je to poutavé - a taky se ptám: Komu bude patřit má/tvá poslední myšlenka až vyrazím/vyrazíš ze zákopu? Bohu ? Má lásce ? Rodičům ? Dětem ? Parlamentu ? Peklu ? .... třeba vůbec ničemu - třeba to všechno přestane mít smysl ... Má smysl se ptát ?
MÁ !
MÁ !
» 09.08.2013 - 20:00
ttragelaf:
Ano, máš pravdu, má smysl se ptát. Jenže kdo odpoví? Dokáže odpovědět ten, kdo ještě ze zákopu nevyrazil, ač pevně svírá zbraň, zuby zaťaté a přemáhá v sobě pud sebezáchovy? Dokáže odpovědět ten, kdo nezná boj? Kdo nepocítil hořkou pachuť krve? Kdo se nepodíval do očí smrti? Dokážeme si vůbec odpovědět sami sobě, když jsme nepohlédli do temné hlavně?
Kolik je otázek bez odpovědí a přesto je stále hledáme, možná v bláhové naději, že pochopíme dříve než někdo bezejmenný křikne PAL!
Děkuji za tvůj komentář je velmi inspirativní. :-)
Ano, máš pravdu, má smysl se ptát. Jenže kdo odpoví? Dokáže odpovědět ten, kdo ještě ze zákopu nevyrazil, ač pevně svírá zbraň, zuby zaťaté a přemáhá v sobě pud sebezáchovy? Dokáže odpovědět ten, kdo nezná boj? Kdo nepocítil hořkou pachuť krve? Kdo se nepodíval do očí smrti? Dokážeme si vůbec odpovědět sami sobě, když jsme nepohlédli do temné hlavně?
Kolik je otázek bez odpovědí a přesto je stále hledáme, možná v bláhové naději, že pochopíme dříve než někdo bezejmenný křikne PAL!
Děkuji za tvůj komentář je velmi inspirativní. :-)
» 18.08.2013 - 23:07
Byla to jeho chyba, nebyl důvod nepočkat, byl to bezohedný muž, kterému nezáleželo na podřízených ... st
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Mlčení | Následující: Střípek I. - zelený