být sebou

Být tím, čím jsem, měla bych všechno, avšak já nemohu, a to mě dosti trápí. Ve stínu čistých pravd, a ještě čistších lží, jsem jenom nic, a možná ještě míň – žádné moje já, žádná opravdovost.
Ne, není to absencí křídel, či nedostatkem peříček, nýbrž pouty, jež mi určil někdo úplně jiný… a jimiž mám za povinnost se řídit, slepě, oddaně, s jemným úsměvem pokorných služebníků – jako zmámená.
Není mě ani půl a to mi musí stačit, protože opravdovost je příliš cenná, než aby si ji mol někdo dovolit. To mi říkají, a chtějí, ať se se vším smířím…
…ale je to správné?