Poeta všední lásky

Jsi jako slaná kapka v mém oku,
kapka z moře, jenž je tak vzdálené,
já chci se tisknout k Tvému boku,
mé já je z tvých čar omámené.

Já chytit chci Tvůj půvab,
něžně jej uchopit do dlaně,
neboj se toho, bez obav,
budu se dvořit oddaně.

Možná jsem včerejší,
ale Tebe si vážím,
směješ se nad mými verši,
dobře to (zatím) snáším.

Jsem poeta všední lásky,
ptám se Tě, máš mě taky ráda?
v myšlenkách vyhýbáš se této otázky,
je to ignorace nebo prostá zrada?

Zradila jsi moji velikou radost,
odumřela ve mně květina touhy,
zapomněla jsi na moji žádost,
z padajících slz staly se slané šmouhy.

Milovat hodně je někdy krach,
mít rád je upřímné konstatování,
člověk z toho někdy dostává strach…

…tak už žádné velké namlouvání.