Těžké srdce

Útržek vzpomínky
hází za hlavu,
je jako vyřezaná Madona
ze starého dřeva;
nejde skácet pohledem,
na to má moc
nevinné oči.

Snažím se říct
jejím rtům,
aby znovu promluvila
tím svým flétnovým hlasem;
hlasem, který uklidňuje
stejně jako zurčení
křišťálových pramenů.

Možná mě neslyší,
možná je zakleta...

Možná zapomněla,
jak ji mám rád
a odloučila
sebe ode mě,
jako tu
útržkovitou vzpomínku.

Jsem jí jedno,
ovšem k lásce
jsou potřeba dva.

Ale já se nebudu
zatěžovat smutkem,
jeho tíha
mému srdci neprospívá.


Je to zbytečná zátěž…