Básniřka

Stíny věží katedrál
utápí se v řece
chrámy, kněží ,pastorál
dva kostelní zvonce

opuštěné náměstí
pokropené deštěm
bezejmenné sousoší
bičované větrem

pouliční lampy
žlutě září do ulic
ční v příšeří kampy
jak lešení šibenic

popisuje panorama
přitisknutá do okna
úsměv lesklá duše brána
na rtech sladce mihotá

verše v tichu šera hřejí
jsi má malá poeta
básně znějí líbezněji
básniřka je v kalhotkách

skvěle se to poslouchá
podotkl jsem rozzářen
šeptám ji to do ucha
když mně mlátí polštářem

říká mi ty nevděčníku
tvořím tady poezii
tvé myšlenky na erotiku
jen tvé nízké pudy skryjí

nebudem si přece lhát
zvítězily nízké pudy
chtěli jsme se milovat
v doprovodu deště hudby

já tyhle něžné básnířky
rád vždy budu mít
při ohni či u svíčky
nádherně tak umí snít