se špetkou dokonalosti

.

Jsem tebe plný
i když jsi jen na špičce ostří

a všichni co se vlní
jsou očím dobří

po špetkách

jeden zásah
a leť

jeden by odpřisáhl
že jsi cukr
i jed

možná jsem fakt
ničitel světů
a svých snů

možná vážně zapaluji
nově poznanou krajinu

a tak si říkám
co mě brání?
jít za tebou a říct..
že mne to takto už nebaví
že chci jinak

a přitom se nechytám
tvých představení
nejsem divák

jen snůška hloupostí?
jen sny básníků?

a noc se rdousí
v postříbřené radosti
a krvácí z tvých
štíhlých kotníků

na hranách nekonečna
bojů co nekončí

o identitu dobra
a zla
lidských citů
sítí pavoučích

jen špetku
a přeci vše

se špetkou dokonalosti
je nedokonalost
tak malá

se špetkou radosti
se i mrtvé srdce
zase rozdýchává

.