Maybe I'm just blind.

'Cause nobody wants to be the last one there
And everyone wants to feel like someone cares
Someone to love with my life in their hands …
Nobody wants to go it on their own
And everyone wants to know they're not alone
Is there somebody else that feels the same somewhere?
…

Maybe I’m just blind


Znáš ten pocit, kdy si myslíš, že vše mohlo být jinak, ale ono nebylo? Znáš ten pocit, kdy se objeví někdo zdánlivě lepší a Ty se cítíš, jako někdo, kdo nemá ani půl z toho? Cítíš se také, někdy tak sám? Přátelé tu jsou pořád. Ale Ty Tvé stinné stránky života také. Naděje je tu pořád. Ale pocit méně cennosti také.

Ptáš se proč?

Pocit méněcennost přichází, jen když Ty si ji připustíš. Ve chvíli kdy si řekneš, jsou zde lepší, jsi na nejlepší cestě k slzám.

Sakra, a kdo vymyslel to, že je někdo lepší, nebo horší? Nejsme si snad všichni rovni?

Já umím tohle, Ty zase tohle. Nikdo by Ti neměl říkat, co jsi. To víš jen Ty sám.

Jenom Ty víš, co v Tobě je. Jaký diamant se v Tobě ukrývá. Všichni jej máme. I Ty!

Proč se bojíš o to, jaký by jsi měl být?

Lidi už jsou takoví, stanoví si měřítka a podle těch soudí lidi kolem sebe. Je zbytečné si nalhávat, že to tak není a nikdy nebylo.
Je to tady.
Je to problém naši společnosti. Podle sebe soudím Tebe?

A od kdy?

Možná by bylo lepší, ani se za tím neohlédnout. Vím své, tak co se budu trápit tímhle.
Ale ono to někdy nejde, že?
Někdy si zkrátka donucen přiznat si, že nejsi až tak oblíbený, uznávaný, nebo idol všech mužů, nebo žen. Někdy jdeš po ulici a říkáš si: „Ztrácím se. Dusí mne takhle společnost, dusí mne pomyšlení, že mé myšlenky ovládá kdosi, nebo cosi, co určila společnost.“

Víš, každý se rozhoduje, jak sám cítí. Co, vlastně cítíš Ty?

Cítíš těžkou samotu? Temnotu, kde víš, že světlo existuje, ale nemůžeš to světlo najít? Chodíš zmateně sem a tam, hledíš do té tmy, která se nehodlá s Tebou smířit.
Nervózně přešplapuješ?
Hledáš, co by jsi ještě udělal?
Nebo co by jsi snad změnil?
Ale, proč?
Proč …

Je smutné, že lidé nevidí, ale soudí.
Lidé neznají, ale mají neochvějný pocit, že mohou beze smělosti tvrdit, že právě oni jsou Ti bezchybní.

***

Víš, Sašo …

Třeba ve Tvém životě nejsou občas věci tak, jak by sis přála. Třeba jsi zklamaná. Třeba i naštvaná.
Nevyčítám Ti to.
Ale věz jedno.
Miluji Tě.
Přesně takovou, jaká si.
Stvořil jsem Tě s jasným záměrem.
Ten Ty znáš.
Netrap se tím, co by vše mohlo být. Nebylo, nebylo protože jsem to takhle nechtěl. Bolí to?
Vím. Já vím.
Ale věz, že vše, co se ve Tvém Životě dělo, jsem měl pevně ve svých rukou. Věděl jsem o všem. Věděl jsem, co se stane a každá Tvá vteřina je pečlivě naplánovaná. Nespustil jsem Tě z dohledu.
I když by se Ti třeba mohlo občas zdát, že nevím, kdo jsi … Já vím.
A moc dobře to vím, protože jsem Tě stvořil.

Nemůžeš být jiná, nemohly se věci ve Tvém Životě udát jinak, protože takhle, právě takhle, to má být.

Si silná. Nebojíš se. Vím, co v Tobě je. S jakým nasazením děláš to, co Tě naplňuje. Co jsem Ti daroval. Co jsi v sobě objevila, už když jsi byla malá.
Kdybys byla jiná, nejsi to, co jsi nyní.

Vím, kde máš své slabosti, které si nerada přiznáváš. Ale nejsi na ně sama.
Nikdy jsi nebyla sama a nikdy nebudeš.
Budu zde.
Jsem s Tebou. Kdekoli jdeš, kdekoli právě sloužíš lidem … Kdykoli a kdekoli.


Mám Tě rád.










…
You can't give up!
Lookin' for that diamond in the rough
Because you never know when it shows up
Make sure you're holdin' on
'Cause it could be the one, the one you're waiting on