Putovníkovi

Putovníku zabal mě
do sebe
do batůžku
a odnes
ráji dunící
jsi moře mé
v cípu hvězd
topící
pohled hluboký
na ňadrech
tam kde tají se
už i dech
večer se klene
mrazí nás v zádech
minuty roztoužené
a každá tak málo
dlouhá
s námi si hrává
a v očích touha
v těle chtivost
nedočkavá
lapá po dechu
bez dechu
v mysli splín
dávno odvátý
úsměv
slzou dojatý
na řasách vzkazy
psávající níže
a vzrušené sny
v negližé
nebo raději
bez něj
jen kůže
vroucí
z čarokrás
a dlaně
jdoucí
do tajných
doteků

zabloudily





v nás…