Bílý kámen

BÍLÝ KÁMEN
(balada)

Z hor velkých, polí a lukami,
řeka má běží, Lučina.
Slunce si s vlnami hraje
pod splavem tichá je mělčina.

Kámen je bílý pod hladinou
oblých už tvarů, bez všech hran,
vlny nad ním jen zvolna plynou
cestou je obroušen ze všech stran.

Daleko v horách zrozen byl,
toky vod změnit chtěl, i celý svět
z křemene tvrdého, hranatý bílý
květinám na břehu o lásce pět.

Matkou byla mu skála
černý mrak otcem zas byl
za noci, když bouře plála,
blesk skálu rozšípil.

Po proudu kámen už léta šel
neznalý světa, ač plný síly
s kameny šedými stále se třel
ty šedé jej obrousily.

U břehu leží teď, kde proud je mělký
na vlnu dosud snad čeká
osud jeho je otazník velký
barvou svou bílou už ryby jen leká.

Stříbrem se křemen na slunci třpytí
náruč vln řeky je měká,
co bude, jen vůle Boží to ví
snad, možná, řekne nám řeka.

-----

Za rok, či deset let, přijde ten čas
dál půjde životem na svoji pouti,
vlna velká vezme jej zas
unaven, bez síly bude jen plouti.

Do moře klidu vlna jej odnese
bílé i s šedými, zákon to odvěký,
bahno a písek navždy jej zakryje
tak tomu bude už, navždy a navěky.

Jak kámen, tak člověk za mladých let
pln síly, odvahy, změnit chce svět.
Ze všeho často zbude jen sen
tak jako kámen skryje ho zem.