Odkud jsou slzy

Daleko od všech lidí,
málo kdo ho vidí,
tak sám, smutný stojí
strom na samém kopce vrchu.
Pro ty, co se bojí
z větví splétá střechu.
Do ticha, jako vítr tiše
šeptá slova, co osud píše
na kus zmačkaného papíru
umazaného temným inkoustem.
Slova, ta mizí v karmínu
planého květu pod mostem,
postaveného z mrtvých hvězd
klenoucího se přes tisíc cest.
Slaný nektar z toho květu
spatříš všude každý den.
V lidských očích se ukazuje světu,
když je někdo podveden.