Vajíčka na měkko…

Letní sukně měla na sobě labyrinty
co měly zákruty a strmé sprinty
a připomínaly pštrosy v červených tričkách
zvědavě natahující krk do vzdálené budoucnosti
s přimhouřeným okem se dívám na lákavě vypadající asijské klobouky
porostlé břečťanovými výhonky s chutí bambusu
ozdobené plevelnatou sklizní popínavých lesních jahod
v jejich spletitosti se moc nevyznám
ale ráda se sprchuji ve šťávě
co z nich prýští všemi póry
a beru si na to do tmy
která vznikne
sluneční brýle
abych se nespálila…
a unavená z té hustoty co byla původně oblíbenou ústřicovou omáčkou
jdu si jen tak
nezbytně
hladce a obrace
věštit budoucnost z vajíček na měkko

a rozešlu skořápky dvanácti lidem
jsem totiž vesmírně pověrčivá…