Občas nám dobře bývá

Obléknu si marengové sako,
co zůstalo mi z lepších časů,
ty si vezmeš brož zlatou,
a vklouzneš do těch hezkých šatů.

Pak za poslední peníze,
za rohem koupíme si láhev vína,
a potom spolu vydáme se,
tam,kde nám vždy tak dobře bývá.

Půjdeme starou vozovou cestou,
pod klenbou z mohutného hloží,
za zády necháme maloměsto,
s jeho žalem a duhou v loužích.

U lesa, na louce svažité,
půjčovat budeme si jointa,
a v tom hebkém pažitě,
zdrženlivosti přetrháme pouta.

Poté sedneme si na starý kmen,
a ty se trochu upravíš,
krapet vína z láhve upijem-
zvolna a plaše soumrak přichází.

Šeptem budeme si povídat,
zdali nad námi je Bůh,
proč v lidech něha umírá,
a kolik nás ještě čeká dnů.

Na hladkém kmeni letitém
posléze slova zhynou,
to levné víno z láhve dopijem-
ucítím, jak zachvěješ se zimou.

Když začne v dáli nebe sinat,
umlknou melodie Krylovy-
se smíchem budem času spílat-
už den přišel krokem mílovým.

Starou cestou vozovou,
pod klenbou starých hlohů,
vracet se budeme řídkou tmou,
k maloměstu a jeho bolu.

Odemknu garzónku pronajatou,
zapálím začouzenou lampu,
svléknu marengové sako,
a ty vyklouzneš z těch hezkých šatů...