Už dlouho

Už dlouho jsem necítila
tvůj dech
sladce vonící
po rozpálených
uhlících
ten co v srdci mém
opatrně šije
steh
zůstávající
na roky věčné
už dlouho mi nikdo neřekl
jak mě miluje
aniž by věděl proč
to jen ty to umíš
tak jedinečně

už je konečně zase
na koho se usmát
a splynout jak trávy lány
s tvýma očima
tam kde jsou psány
ty kouzla
a nevím které z nich
mě tak dojímá
že podléhám
tvým mořím
a nechávám si
od tebe na hrudi
vyvrásnit pohoří
nad sopkou když tluče

překonávám strach
odevzdat se ti
do náruče
co o činech
místo slov píše
a zůstat nutí

a když tu nejsi
přichází tiše
ten pocit chybění
ten který vypovídá



o d v o u d u š í s p l y n u t í …