Nezavěšujte ... jste v pořadí ...

***



Chci dovnitř ...



nikdo ti nejde otevřít klepej a bouchej dál
snad mají zacpané uši vším co je kolem nich
snad si myslí že jsi ještě nepřišel
a nebo jsi se ztratil v ulicích ve kterých
jsi nikdy nebyl a ani nebydlel
pouze slyšíš z oken jejich smích
tak urážlivý že škoda každého slova
občas vykřikne žena to asi jak vrcholí
v orgasmu co rozbíjí všechna okna v poschodí
ptáci zděšeně vzlétají z větví
a pak se tvrdí že ptáci málo slyší ...



zas buším pěstmi do dveří
jako bych prázdnou slámu mlátit
všemi svými zkušenostmi a tím co jsem nechápal ...
to co bylo k pochopení se ztrácelo v každém úderu pěsti
dlouhý smích byl odpovědí ...



bouchejte ...
klepejte ...
stejně vám nikdo neotevře ...



***



Zaspal jsem ...



Možná jsem zaspal čas
Ve kterém jsem se mohl s tebou
Shledat v čekárně na Hlavním nádraží ...



Být zase tím který k tobě patří ...
Být tím co k tobě stále míří ...



V hodinách opuštěnosti
Kdy ty představuješ střed světa
Záchytný bod mojí soustřednosti
Kolem kterého se obtáčím
Jako stvol něhy divokého vína
V nějakém tichém toužení ...



Že mi zase patříš ...
Že mě máš stále ráda ...



V pomlkách věčnosti
Co zněly mezi životem a smrtí ...



***



Křižovatky ...



Tvůj klín je alfa a omega mého života
Mimoúrovňová křižovatka z bodu
Gé do bodu nekonečna
Kdy se ztrácím v tobě každé noci
A čekám na změny počasí
Ve tvé duši která je pro mě pořád
Neznámou ženou ...



Čekám až se vrátíš zpátky
Modlím se s anděly
S těmi kteří ještě nepadli
Do prachu země ...



Vem mne do své něžné vlhkosti
Do hlubin kde přestávám myslet a dýchat
Kde slyším hovořit svého Boha
Slovy všech svých básní
Co jsem kdy napsal pro tebe ...



Má lásko ...



***



Kolikrát ...



Kolikrát jsem byl v tobě
A pak tě znovu cítil
Ve větru ...
V každé kapce deště ...
V listu padajícím na zem ...


V tom němém úžasu že mě nikdy neopouštíš
I když nejsi vedle mne
I když tě stále cítím
Ve svém srdci a duši ...


Ve všem co nejsi ty ...


Tvé pohlaví ve stojatosti trávy
Obtočené kolem stínů
Tvých dlouhých stehen
Ve chvílích kdy zase v tobě umírám
Svou tisící malou smrtí
Při dosažení hloubky nebe
Kdy přilétají bílí andělé
Aby mě uchopili do svých něžných rukou
A donesli před trůn samotného Boha ...


Kde se ocitám v obětí
Té nejčistší Boží lásky a milosti ...



***



Romeo a Julie ...



Taková tichá
bývá hodina kdy musím od tebe odejít
Podobný noci co odchází aby nestínila
jasnou tvář nového Slunce
Už se začíná dnít jasným světlem
na tvém nahém těle
A popraskané rty od tisíce polibků
touží po chladné vodě
Jako strom co na poušti sluncem usychá ...



Jsi tak krásná až zapomínám
že naše odloučení se rychle blíží
Hodiny nečekají
co opozdilý kohout ráno přivítá ...



Taková tichá nám připadají
vyslovená slova naší lásky
Když unavené rty zjihle šeptají
zůstaň ještě na chvíli
V podobě rozkoše co nikdy neuvadá
s posledním dotekem řítícím se tichem
do brány začínajícího rána ...



V němž mezi čtyřmi stěnami
zase zůstaneš sama ...



Má jediná ...
Milující ...



***



Sladké opium lásky ...



Sladké opium lásky
Nám v duších krouží
Jako by stín neměl božského světla
Jsi celá ve tmě temná
Paprsek jediný probleskuje
Z hora ...



Vcházíš a vycházíš
Ze snů celá nahá
Zabalená do slov pokání
Něco ti brání
Aby ses dala celá
Mým polibkům
A vstřícným laskáním ...



Líbám tvůj vlhký klín
Až do skonání dnešního světla
Pak v tobě odevzdaně vrcholím ...



/ Na zlost tvým zákazům ... /



Štěstí lásky z rozkoše
V poháru dnešní noci
S tebou odevzdaně sdílím ...



***



Proč ? ...



Proč jsem se s ní setkal
Jako by někdo potahoval naše osudy
Po slepé šachovnici našich bytí
Jako by někdo křičel na naše postavy :
...Tak kdy ? ...Na konci léta nebo až na podzim ...



Otevřelas své hluboké oči
Ze sna který tě doslova okupoval
Celou tvou duši a srdce
Vždyť ty obrazy byly jako živé
A cesty protínaly neznámé obrazy
Strmá schodiště vedoucí určitě do nebe
Kde černí andělé holdují lásce a sexu
V nápěvech které se nedostávají na svět
Protože v nebi musí být všechno svaté
A každé slovo je vykoupeno mohutným pokáním ...



Vždyť každý je hříšný ve své hříšnosti
Myslíc pouze na ženy a na jejich tekoucí klíny
Plné mystické vláhy osvobození ze zrodů
V hmotných světech kde láska stojí na zápraží
Vytlačená ubohým sexem na smetiště dějin
Někde za město do stínů vrakoviště
Kde lidé bez domova žijí v posvátných
Hieros Gamos sami se sebou a celým světem
Pouze v jediném okamžiku který jimi prochází ...



Dvě hadí hlavy stoupající z pohlaví
Probuzená Kundalini
Až do Koruny nekonečnosti
Lotosu tisíce květů ...
S každým výdechem a nádechem
Milenců do sebe pronikajících
Kdy společný orgasmus je vynese
Až do království Božích
Kde není já a ty
Ale pouhá jednota všeho ve všem ...



***



Panic ...



Spěchal jsem za tebou
Tvůj obraz rozprostřený v srdci
Vždyť už brzy tě uvidím
A začnu tě svlékat neobratnými prsty ...



Začne se mi třást hlas
A snad se i rozpláču
Na tvých nahých ňadrech
Do noci co se usídlí
V bojící se panické duši ...



Možná ti položím ruku do klína
A začnu hledat poklady touhy
Začnu slézat všechny pahorky a vrchy
Kde Venuše rozbila svůj stan rozkoše
V předtuše že se v té noční tmě
Sám sobě neztratím ...



Pak ti položím hlavu do klína
A jazykem začnu rozhrnovat
Šťavnaté plátky okvětí
Abych probudil v tobě spící
Božský plamen ...



Z hloubí tmy začnu prsty vyhánět
Ponorné řeky pramen
V zoufalství tonoucího
Na chvějící se kůži
Dlouhých stehen ...



***