LÁSKA Z VOJNY

Tehdy mi napsala láska z vojny,
dopis dlouhý, na slova hojný :
„Myslíš že nevím, že v duši máš jen prázdno ?
Podívala jsem se do ní, hluboko až na dno.“

Co čekala tam, že je tam ruch jak v cirkuse ?
Ty její věty rozvité zůstaly holé, ač rozvité.
V duši člověka je opravdu prázdno,
prázdno všech tužeb, podívá-li se na dno.

To prázdno je také skutečné štěstí,
prosté všech zábav a světských scestí.
Po letech zjistila, že v té lásce žila,
a tak se v ní touha po ní zas probudila.

Psala mi posléze mnohá psaní,
a nekolikráte za mnou přijela.
Scházelo jí však nové odevzdání,
a tak zůstaly jen ty příjezdy a psaní.

Znovu ta láska už nebyla možná.
Zůstala stále na vojně, věc to hrozná.
Psala mi znovu, když byl jsem již v cizině.
A tak ta její láska zůstala na mizině.


File : Básně z roku 2013-II.



OBILÍ


Našla jsem tě v lásce obilí,
stal jsi se milým ani ne za chvíli.
Brzo jsem tě však přešla mrazem,
¨zůstals jen jak skvrna za obrazem.
Jsem totiž již žena vdaná,
a tak se má láska stala planá,
protože byla plná nebezpečí.
Tak jsem ti utekla zase, nač těch řečí,
zpět, - zpátky do bezpečí.


File : Básně z roku 2013-II.