Přijď a zůstaň.

Dvě vyhořené oči, ze zrcadla hledí na mě,
jak utéct z hlavy?

Doufal jsem, že uvidíš mou tvář a třeba ti to připomene
že pro mě ještě není konec.
Odešla beze slov,
právě když sem tě potřeboval nejvíc.

Smrt pojď si pro mně a buď jedinou,
tou co zůstane.
Nechci vidět nikoho jen otupit smysly,
nepomáhá smích, hudba ani film.

Stíny ukryté unavují mé srdce,
ve smutku zahalen můj mrazivý svět.
Chci pryč z toho prázdného a chladného místa,
zničen žalem sen o místě daleko od noční můry.

Jak utéct z hlavy?
toho netvora nutné zabít!
Vybrán k pádu uvnitř té zdi,
osamělost, opuštěný zanechán!

Slyš můj tichý pláč, pojď ke mně blíž,
nahraď mě kotlem utrpení…
dej klid pod srdcem noci pojď blíž a dej mi život…