Je pozdě..

Citím se jako poslední strom v lese,
jako by svět ležel na mých ramenou,
ve světě stínů bez záře slunce,
samotou k smrti uštvaný,
smutný klaun.

Musím si vzít trochu času,
trochu času o věcech popřemýšlet.

V mém životě byl zármutek a bolest
už to nedokážu,
nezvládnu tomu všemu znovu čelit,
zašel jsem příliš daleko.

Už je pozdě změnit tento osamělý život,
samota mi stále víc vyhovuje,
i v zrcadle ten chlápek přikyvuje,
už jsem přílíš daleko.

Už se nemohu vrátit,
jen počkat na okamžik,
křičel do prázdna,
A ticho se ozvalo...

Suus tempore ad somnum