Kocovina

jsem datel

s rozbitou hlavou od zdi

kterou chtěl prorazit stůj co stůj



říkali:

ponocuj

dej si

na zdraví



podivné postavy

s vystouplými břichy

a zapadlými ambicemi



chce se mi

spát

a taky trochu zvracet

na vlastní kůži cítím

že se Země točí



nadávám na průvodčí

že mě budí až za mým nádražím

a ještě před pointou snění



na cizí zastávce bodavé kuropění

řeže mi duši



že mi ta mašle sluší?

ptá se malá holka s velkou školní brašnou

jo

zabručím

a kolemjdoucím vnucuji svou duši

rozkrájenou na plátky



jsou tady všichni

jenom po mně

ani památky