Balada

Počasí odráží moji náladu
sedím tu u stolu a píšu baladu,
můj zrak nepřítomně hledí do dálky,
zas nic nedělám vinou zahálky.

V mém srdci je opět velká díra,
nezachrání ji ani duchovní víra,
jsem loutkou zbytečnou na tomto světě,
propásla jsem míček na poslední metě.

Mé slovo nemá žádnou váhu,
opouštím proto životní dráhu,
stáhnu se zpět do svého nitra,
kde čeká mě velká duševní pitva.

Neřeknu nic už nikomu na nic,
je zbytečné pouštět se do všeljakých pranic,
radši své názory nechám si pro sebe,
nebo je poštou pošlu do nebe.