26.5.13

každé ráno snídám v otevřeném okně. Většinou vločky,

Dole prochází lidi. Většina z nich se podívá ke dveřím. ústup vstupu této budovy totiž přerušuje délku živého plotu. a ten je nudný? Jaké totiž?

není to snadné každou noc místo spánku snít..ani přes den místo snění bdít. Neříkám že žít, nebo něco na ten způsob. Je to jen způsob.. snivci jsou možná obojetníci, možná popírají svou celost svým rozložením. nemají dost na to se v noci vzbudit a ve dne vytrhnout. jsou tady i tam, jenže to nevnímají. nejsou si vědomí, jsou střepy, a v těch se věci odráží každá do jiného nekonečného kouta. Už se nepotkávají. a on je ani nesbírá..možná v noci sem tam na něco narazí, ale stejně to poztrácí během proskakování..

a ty lidi, všimnou si mě většinou jen ti co se dole zastaví, ti co si dou zapálit a jsou tak zamyšlení že pak zatouží po odstupu, a zakloní hlavu, a to mě zrovna uvidí. Pak dělají jakoby nic, dokouří a odejdou. Kdybych byla v jejich rovině nejsem zas tak daleko abychom spolu promluvili. Nějaký kontakt, na oční už nemám. Nějaký snad. Kdybych neměla svůj hrnek s jídlem možná by si mysleli že je pozoruju ale takhle, mám důvody, a ty lidi vždycky hledají nebo ne .. ?