Zkurvená zima

První vločka a pak další,
hnusná zima zase straší,
už se blíží přívaly sněhu,
dívky očekávají něhu,
chladná je zima i jejich srdce,
láska je zahřeje přece.

Dost už bylo snění
příchází probuzení,
za oknem pár metrů bílých sraček,
ona řekne že to nemá háček.
Chce se v tom válet a hrát,
já se na to můžu leda vysrat.
Je pak smutná doma před krbem,
přece jen vrátila se za teplem,
já sedím ve svém pokoji
a čekám, že přijde, mám naději.
Přichází, ale je odtažitá,
hned do postele si lehá.

Lehám si za ní a ona se odvrací,
chci to hezký, jako v oblacích.
Přemýšlím, že už nejsme dva,
u mě byla asi ta chyba.
Myslel jsem jen na sebe,
jsem hnusná bestie.

Snažím se to potlačit,
nenechat ji zmizet,
nemusím se snažit,
vím, kdo je vítěz.