Bolest na duši

Vzpomínám, kdy jsem byl šťastnej,
je to dávno, byl jsem ještě mladej.
Ty roky se ztratily nenávratně,
už se ani nesnažím hledat je zpětně.
Zmizelo vše, co jsem miloval,
platonickým láskám jsem se zaprodal.

Platonický nebo živý,
já jsem mrtvý.

Malý pocit viny, že jsem něco zkazil,
nevím ani kolikrát jsem to už zažil.
Deprese pak přicházejí jedna za druhou
a já pořád myslím na tu první...pátou.
Každá byla jiná a všechny tak stejný,
všechny měly city chladný.

Chladný nebo horký,
já jsem mrtvý.

Mám noční můry plný očí,
jsou jejich a pořád mě mučí.
Dal jsem jim důvod mě nenávidět,
nikdo mi nemá co závidět.
Nelituj mě, je to nechutný,
vždyť to není vůbec nutný.

Nutný nebo nudný,
já jsem mrtvý.

Pro ni budou poslední slova,
že chtěl bych ji potkat znova.
Vrátit se na začátek,
nedovolit tenhle zmatek.
Zakázat si lásku a city,
rovnou začít s pocitem viny.

Vinný nebo nevinný,
já jsem mrtvý.