Své zemětřesení....
své...
» autor: radek oslov |
V částečky prachu rozpadají se slova
budoucí řádky mění se ve světlo tma
proč naděje bloudí,a číst se nedá
jen nepozvaná dáma
pocity lepí v naději co sama
dál nerozezná...
ten všední příběh bez děje
"to se to směje...
jen ti tak závidí...když zakřičí
potom se schovává..
když se stínem sama hovoří
vstupuje do dveří
kalného rána
svého zemětřesení.
budoucí řádky mění se ve světlo tma
proč naděje bloudí,a číst se nedá
jen nepozvaná dáma
pocity lepí v naději co sama
dál nerozezná...
ten všední příběh bez děje
"to se to směje...
jen ti tak závidí...když zakřičí
potom se schovává..
když se stínem sama hovoří
vstupuje do dveří
kalného rána
svého zemětřesení.
Tipů: 5
» 26.05.13
» komentářů: 1
» čteno: 653(6)
» posláno: 0
» nahlásit
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Ta lehkost snění | Následující: Závidět času co všechno mění...