Střípky čekání ...

***


kolik nás tady bylo?
a kolik nás už není
zůstal jen obrázek
prázdných stolů a židlí
jen stíny
se po chodbách procházejí
všichni ti
co jsem je zval lidmi
všichni ti co trpěli
pod ranami
osudů a křížů
krváceli za ty bezmocné
z ran Kristových
ze dnů a týdnů ...


kdy
smrt v podobě vykoupení
stála ostýchavě za dveřmi
a zdráhala se vejít ...


***


v jediné kapce deště
je ukrytý celý svět
tvůj včerejší úsměv
obraz vlasů vlajících ve větru
až jsem zapomínal se dívat
na tu krásu co je kolem
když se příroda
probouzí z nuceného spánku
a ti co mají na kahánku
se lačně z oken dívají
na to pučení a bzučení
květů a včel
co přelétají před oknem
onkologického oddělení ...


Bože ...
můj jediný Pane
kolik mám ještě dní
nebo hodin ?


***


noc obojaká utěšitelka
ani žena ani muž
noc básníků a bláznů
noc ve které nemohu spát
noc odříkání
noc plná bolesti
a noc úleva
těžká hlava na parapetu půlnoci
všichni umřeli
odešli neznámo kam ?
trápím se sám
trápím se
touto bolavou nocí ...


může být smrt vykoupení ?


kdy vchází černá tma
ani nezaklepá
kosterními hnáty
bývalých rukou ...


noc obojaká ...
noc kdy i smrt je lehká ...
noc básníků a bláznů ...


***