Lučištník.

Lučištník

Javoru kmínek jsem uřízl v křovinách.
Mladý je. Tvrdý. A pevný jak puk.
Pod stromem sedím a v ruce mám zavírák.
Pro kluky mrňavé vyrábím luk.

Šípy mám rovné a dlouhé jak ruka
Hroty jsem opálil. Vyvážil. Zkusil.
Chci jimi potěšit malého kluka.
Jehož jsem po léta sám v sobě dusil.

Až kluci uvidí nový luk, šípy.
Na terče zamíří. Vystřelí. Chybí.
Dědek se zasměje ve stínu lípy
Capartům ukáže, kde jsou ty chyby.

Dlouhý luk napínám. Šíp letí k cíli.
Jak skotský lučištník, luk pevně třímám.
Terč je již probodán. Pět šípů ve chvíli.
Ruku mám pevnou. A vzrušení vnímám.

Trochu jsem trénoval, než kluci přijeli.
Dávno jsem nestřílel z dlouhého luku.
V pátek i v sobotu. Chvíli i v neděli.
Jsem pořád střelec. „Tak mrkni se, kluku.“

Luk jsem již odložil. V kůlně jej uschoval.
Kluci jsou pryč. Jen ty se tu usmíváš.
Nad starým bláznem, co dětství si přivolal
Nad klukem šedivým, jen hlavou svou kýváš.