Jediný děda...

žijeme v míru
děti dnes nešly do školy
fabriky utichly
u pomníků čerstvé květiny

v poledním slunci dívám se na stíny
jak pomalu se prodlužují
ke špičkám bot
a někomu i dál

proč ten vůl dávno nestřídal?
haleká podnapilý synovec
s malou vlaječkou na tváři
jež s dnešním datem nesouvisí

sváteční oběd
knedlík za knedlíkem mizí z mísy
a děda otravuje se svým
to za mých mladých let

pořád má o čem vyprávět
kroutíme hlavou
nebylo co do huby
spousta mrtvých
a pak zas všude kolem dráty

pro ty své historky
už těžko hledá adresáty

nechápe
že máme spoustu starostí
a strašně malo času

nejvíc se střílelo u rozhlasu
nedá se děda
a já se kvůli němu zase říznu
protože nasazovat kosu
není legrace

dědečku
zdržujete od práce


žijeme v míru
děti dnes nešly do školy
fabriky utichly
u pomníků čerstvé květiny
jen děda pořád ruší

jediný